Všichni se nejspíš shodneme, že výchova dítěte není nic snadného. Snad žádný potomek není neustále dokonalým andílkem, a v určitém věku mají navíc tendence testovat hranice a zkoušet, co vše si mohou dovolit. To je samozřejmě důležité pro jejich mentální vývoj, avšak pro rodiče to rozhodně není nic příjemného.
Každý z nich tak bude muset dříve či později řešit otázku co dělat, když naše milované děťátko něco provede. A odpověď nemusí být vždy jednoduchá. Záleží zde totiž na mnoha faktorech, jako je úmysl dítěte, důvod, proč to udělalo i fakt, zda vědělo, jak moc špatný jeho čin je.
Dříve bylo poměrně oblíbeným a populárním řešením nezbednému dítěti jednoduše naplácat. Bylo to rychlé, jednoduché a dítěti jasně ukázalo, že jeho chování má následky. Zdálo by se tedy, že se jedná o perfektní řešení, a mnoho lidí to tak doposud vidí. Jen málokdo se však zamyslel nad tím, jaký je ve skutečnosti efekt, který tím vytváříme.
Zde je potřeba si uvědomit, že své dítě neučíme pouze tím, co mu říkáme, ale především a hlavně tím, co děláme. Pokud používáme fyzické tresty, ukazujeme mu, že vztáhnout ruku na druhého je v pořádku, zvláště pokud je slabší a nemůže se bránit. A to rozhodně není ideální lekce.
Také se musíme zamyslet, zda má naplácání skutečně zamýšlený efekt, tedy zda dítěti skutečně ukáže, že to, co provedlo, je špatně a odradí ho od opakování onoho prohřešku. Opět, na první pohled by se zdálo, že ano. Ovšem ve skutečnosti jej učíme něco jiného – jak se vyhnout trestu.
Bylo totiž prokázáno, že děti, které byly takto trestány, onu činnost opakují, pokud si jsou jisté, že nebudou potrestány. To ukazuje, že se ve skutečnosti podvědomě naučily pouze nedělat onu věc v přítomnosti dospělé osoby, a to rozhodně není ideální.
I z těchto důvodů jsou dnes fyzické tresty považovány za zastaralé a neúčinné. Rodiče by tedy měli přemýšlet nad jinými metodami, které sice nenesou okamžitý přínos, avšak z dlouhodobého hlediska fungují podstatně lépe.